Proč musíme kácet pravobřežní alej v Uherském Hradišti?

Ochránit Uherské Hradiště a Staré Město před povodněmi není snadné. Téměř patnáct let trvala diskuze o tom, jak skloubit požadavky obyvatel, majitelů pozemků a sítí, přírody a krajiny, financí… Po patnácti letech zde máme variantu, kterou odsouhlasili ti, kteří se k tomuto projektu chtěli a mohli vyjádřit. I lidé z Povodí Moravy si kladli otázky: Jak zachránit co nejvíce stromů? Jak dosáhnout co nejefektivnějšího řešení. Tady jsou velmi stručné odpovědi, na některé zásadní z nich.

Proč musí kvůli protipovodňové ochraně padnou tak vzácné stromy?

Hlavním důvodem, proč musíme ke kácení přistoupit, je protipovodňová ochrana Uherského Hradiště a Starého Města. Stavba je diskutována už od roku 1997, od katastrofálních povodní. Od této doby bylo projednáno a prověřeno několik variant. Finální projekt vzešel ze všech ostatních nejen jako neúčinnější, ale zároveň i nejreálnější. To znamená jak zejména z pohledu účinnosti opatření, ale i zásahu do krajiny, financí, majetkoprávních vztahů, technických možností apod.

Podívejte se, jak budou vypadat opatření, které Uherské Hradiště a Staré Město ochrání před stoletou vodou ZDE (29 MB)

Opravdu je kácení bezpodmínečně nutné, neexistuje jiná ke stromům šetrnější alternativa?

Pokud panuje shoda na tom, že je bezpodmínečně nutné vybudovat protipovodňovou ochranu Uherského Hradiště před stoletým průtokem, pak ano. Kácení části aleje je bohužel nutné.

Varianty, jak stromy zachránit, jsme samozřejmě prověřovali. Nakonec všechny zúčastněné strany (dotčená města, úřady, instituce, Povodí Moravy) dospěly k závěru, že je možné zachránit pouze jednu řadu aleje. Tedy asi stovku stromů. Zvednutím hrází totiž bude docházet k narušení kořenového systému a to by znamenalo postupnou smrt pro stromy v levé řadě, které bychom se snažili zachránit. Projektanti se soustředili hlavně na to, aby zachovali alespoň jednu řadu.

Kácení jsme se snažili zabránit i na jiných místech. Například u čistírny odpadních vod v lokalitě Štěpnice rostou vzácné jerlíny japonské. Prosadili jsme zde stavbu zídky, díky níž lze tyto stromy zachránit. Bohužel u Rybáren toto nebylo možné zopakovat. A jak už bylo řečeno: kořeny lip by i touto technikou byly porušené tak, že by stromy postupně sesychaly.

O kácení stromů a následné výsadbě rozhodly všechny dotčené úřady – inspekce životního prostředí, úřady měst, krajský úřad apod. Všechna povolení, včetně biologického posudku, nabyla právní moci. Jednání, která se speciálně vedla za účelem tuto problematiku prodiskutovat, se účastnili zástupci sdružení Chraňme zeleň. Sdružení bylo spolu s Českou inspekcí životního prostředí seznámeno i s konečnou variantou projektu a nepředložilo žádné připomínky.

Kde budou růst náhradní stromy?

Povodí Moravy následně vysadí na jiných místech náhradní stromy. Místa si určili zástupci jednotlivých měst. Nový pás zeleně tak poroste podél Moravy v místní části Mařatice – Jaktáře. Druhá část poroste mezi silnicí Uherské Hradiště-Jarošov a řekou Moravou. Podobně to bude vypadat v Jaktářích. Zde tak stromy oddělí průmyslovou zónu od obytné zóny. Další místo je v místní části Štěpnice podél vodního toku Olšávka. Ve Starém Městě se pak bude vysazovat podél cyklostezky ze Starého Města na Velehrad a u zaústění Salašky do Moravy.

Proč nelze posunout hráz tak, aby mohly být stromy zachovány?

V prostoru kolem Rybáren jsou hned dvě překážky: na technické a finanční. Z technického pohledu jsme omezeni vedením vysokého napětí, které je poblíž. V případě posunutí hráze bychom narazili na stožáry a dráty vysokého napětí. Druhým, srovnatelným, důvodem jsou peníze. Ochrana Uherského Hradiště a Starého Města bude spočívat zejména v tom, že se navýší současné hráze o cca. 30 –60 centimetrů. I tak se rozpočet odhaduje na částku asi200 mil. Kč. Při posouzení varianty posunutí hráze a dalších navazujících staveb (jedná se o systém opatření. To co změníme v jedné lokalitě, musí zapadnout do systému dalších opatření) jsme spočítali, že by projekt vyšel na460 mil. Kč. Tedy více než dvojnásobek.

Hloubení a čištění koryta

Řešení, jak ochránit Uherské Hradiště před povodní zdá se být velmi jednoduché: prohlubujme koryto. Stejného efektu jako je stavění hrází přeci můžeme dosáhnout i tím, že půjdeme do hloubky, ne do výšky. 

Bohužel toto opatření, které Povodí Moravy provádí v jiných městech (například na Bečvě v Přerově) není pro místní podmínky řešením. Niveleta dna Moravy v Uherském Hradišti je dána pevným prahem jezu Kunovský les. V případě prohloubení koryta by v relativně krátké době došlo k dorovnání nivelety na původní stav. Koryto by se jednoduše poměrně rychle zaneslo. Z tohoto důvodu je případné prohloubení dna zbytečné.

Logicky nabízí otázka: A proč tedy netěžit nánosy ze dna pravidelně?

Zjednodušeně lze říci, že tato varianta by z ekonomického hlediska byla v dlouhodobém horizontu dražší. Neobstála by tak v hodnocení pro udělení státní dotace. Aby Uherské Hradiště a Staré Město získalo od státu peníze na vybudování protipovodňové ochrany, musí mít Povodí Moravy kladné stanovisko strategického experta. Ten posuzuje, zda jsou vynaložené finance účelné a potřebné.

Pokud bychom pominuli i tento velmi důležitý fakt, narážíme zde na další překážky a to jak zákonné, environmentální, tak i praktické. Zatímco v dobách, kdy „stát rozhodl, nařídil a bez diskuze realizoval“, bylo možné odstraňovat nánosy pomocí těžební lodi, dnes je situace trochu odlišná. V první řadě bychom narazili na zamítavé stanovisko úřadů. Těžební loď totiž ničí přirozené prostředí řeky a škodí rybám a všem dalším živočichům a rostlinám. V dalších krocích bychom se pak museli vypořádat s otázkami jako je ukládání nevyužitelných nánosů. Ne vše, co by loď vytěžila, by byl kvalitní štěrk a stavební materiál. Proto se nedá mluvit ani o „výhodném byznysu“ pro těžařské firmy.

Stromy by nemusely být nebezpečné a přestárlé, kdyby se o ně Povodí Moravy pravidelně staralo.

Hlavním důvodem pro kácení aleje není jejich přestárlost, ale protipovodňová ochrana Uherského Hradiště a Starého Města před stoletou povodní. Lze už jen doplnit, že alej, která bohužel padne za oběť navýšení protipovodňových hrází, je ve špatném zdravotním stavu. Již posudek od pana profesora Aloise Černého z roku 2004 konstatuje, že lípy jsou staré cca. 80 – až 200 let (i když s tímto závěrem nejsme úplně ztotožněni. Nicméně tento odhad odpovídá špatnému zdravotnímu stavu stromů). Na základě tohoto posudku jsme byli připraveni ošetřit stromy dle doporučení odborníků. Již v této době bylo ale jasné, že stromy budou muset ustoupit stavbě protipovodňových opatření. I v případě rozhodnutí stromy ponechat a ošetřit (silně je ořezat) – bychom nezabránili jejich postupnému odumírání.

Opět zdůrazňujeme, že za pokácené stromy vysadíme na určených místech nové. Nová alej tak může vzniknout na jiném místě, které si určí zástupci měst Uherské Hradiště a Starého Města.